Jižní Morava - Blog třetí: Vranov a Bítov

Vítám všechny přízraky, které naše putování ještě neomrzelo, u třetího pokračování Blogů z cest po jihozápadní Moravě.

• První blog z pátku 23. 6. o cestě z Prahy do Moravských Budějovic, návštěva zámku Jaroměřice nad Rokytnou - KLIKNĚTE
• Druhý blog ze soboty 24. 6. - zámek v Telči, zámek v Dačicích a hasičské závody na Chalupě - KLIKNĚTĚ

Dnes ráno jsme opět vydatně posnídali a poté se vydali na cestu. Ráno bylo dost horko a svítilo sluníčko, a já jsem si zrovna zapomněla čepici a plavky v penzionu :( Tudíž jsme byli odkázáni na turistické atrakce. Nakonec to ale nevadilo, protože odpoledne se zatáhlo a trochu poprchávalo, navíc se hodně ochladilo.

Zastávka č. 6: Vranov nad Dyjí

Ve Vranově nad Dyjí jsme nejprve trochu bloudili při hledání parkoviště, takže jsme si projeli cestu k zámku a zpátky autem. Když jsme nakonec zaparkovali, dali jsme se do řeči s pánem, který nám prodal parkovací lístek. Ten nám doporučoval použít k výstupu silnici, abychom měli "pevno pod nohama." Lesní cestu vedoucí k zámku označil za škrpál a že prý tudy máme jít jen nazpátek. S tím nesouhlasila paní, která si náš rozhovor poslechla a přitom šermovala procházkovými holemi. Řekla že jsme sportovci a určitě to zvládneme i lesní cestou. Jak těžký byl náš výstup k zámku můžete posoudit sami podle následující fotky:

Strašne neschůdná cesta k zámku Vranov nad Dyjí.

Náčelník nese celý zámek na svých bedrech.

Na zámku jsem neodolala a vyblejskla si selfíčko.

Na Vranově jsme stihli rovnou dva okruhy po 45 minutách. V prvním jsme si prohlédli reprezentativní místnosti a v druhém osobní pokoje šlechty. Mně osobně se víc líbily reprezentativní místnosti, které byly světlejší a vzdušnější než ty soukromé.

Malba pejska na stěně jednoho z pokojů.

"Vana" pro šlechtice, do které služební museli nosit teplou vodu po točitých schodech až do patra nad koupelnou, aby voda mohla do vany vytékat.

Jeden z hezkých pokojů v prvním okruhu.

Další hezký pokoj s pohledem na skleněný lustr.

Ananaz na terase zámku, za ním město Vranov nad Dyjí. Frotgrafie byla pořízena během pauzy mezi dvěma okruhy.

Vy-víte-kdo si velmi oblíbil tamější kostel. Jenom se mu nezdálo množství průduchů na kopuli, jelikož to snižuje její estetickou hodnotu.

Po prohlídce zámku jsme se vydali do akvária s českými rybami. Vstupenku nám prodal pan rybář, který měl na sobě jenom kalhoty a nadšeně s někým telefonoval. V několika akváriích jsme viděli ryby našich vod od nejmenších po ty velké: různé plotice, pstruhy, štiku a podobně. Zhlédli jsme také krmení štiky a jeseterů.

Štika po krmení. Pan rybář prohlásil, že ráda pózuje, když má chuť.

Jeden z jeseterů. Jeseteři mají na spodní straně vepředu před ústy malé fousky, kterými ohmatávají kameny pod sebou. Když najdou něco zajímavého, tak kámen vcucnou a ocucají, potom ho zase vyplivnou. Tlamičky mají na spodní staně těla.

Jakýsi sumec albín s přívětivým výrazem. Naše přítomnost se mu zřejmě zamlouvala.

Po první části výletu jsme poobědvali v restauraci, která sídlí v bývalém větrném mlýnu. Já jsem si dala smažený sýr s coca colou a táta snědl katovy kuřecí nudličky s hranolkami, zapil to nealkoholickým pivem. Znenadála začalo pršet a strašně foukat, takže jsem si musela jít do auta pro bundu.

Obrázek restaurace, ve které jsme poobědvali.

Zastávka č.7: hrad Bítov

Po obědě jsme museli spěchat, protože poslední prohlídka v Bítově začínala už ve čtyři hodiny. Z parkoviště to bylo k hradu ještě asi 500 metrů, takže jsme to vzali poklusem. Stihli jsme to, ale málem. Celou tu dobu samozřejmě pršelo.

Náčelník pózuje na nádvoří hradu Bítov.

Asi jsem ujetá na kytičkové lustry. Tenhle je s tepaného plechu a je natřený všemi možnými barvami.

Jirku tu mají úplně všude. Náčelník se rozhodl, že mu pomůže, a vystraší draka svým strašidelným obličejem. Bohužel nejspíš vystrašil i ostatní návštěvníky hradu, kteří se na nás divně dívali.

Ani Svatý Jiří nevypadal z Náčelníkovy pomoci příliš nadšeně.

Majitel hradu Bítov miloval psy a spoustu jich choval. Nechával pro ně speciálně připravovat jídlo, pravidelně je venčil, jednou týdně jim myl boudy a také je koupal. Nejoblíbenější psy si nechal po jejich smrti vycpat, ty méně oblíbené pohřbil na psí hřbitov. Kromě psů měl také spoustu vycpaných koček, andulek, papoušků, ptáků a taky poníka.

Obvzláště děsivě působí vycpané veverky, které hrají na nástroje, sedí v hodpodě a mastí karty. Tím mají znázorňovat špatné vlastnosti lidí. Vycpané kočky mají zase na hlavách mašličky a kolem krků stužky.

Na závěr si můžete prohlédnout fotografii úplně živého koně, který spolu s několika psy a dalšími zvířaty obývá v Bítově jakousi malou zoo vedle parkoviště.

Zítra je pondělí, takže nevíme, které památky projdeme. Skoro všechny státní hrady a zámky mají totiž zavírací den. Plánujeme navštívit klášter Nová Říše a případně muzeum cukru v Dačicích. Zajímá-li Vás naše zítřejší dobrodružství, nechte se tedy překvapit. večer zase zveřejním článek s fotkami a popisky :)

Děkuji za přečtení a přeji Vám všem krásný týden :)